300 let na Trojmezné očima dendrochronologické analýzy

Na základě způsobu dorůstání juvenilních jedinců do zápoje a změny šířky přírůstu letokruhů u starších jedinců vznikl pomocí dendrochronologických analýz obraz vývoje přirozených smrkových porostů po disturbancích v nitru Šumavy.

Vědci z ČZU si cíleně vybrali porost chráněný před silnými narušeními po dobu více než 300 let, nakonec však došlo po roce 2007 k jeho velkoplošnému rozpadu. Tuto razantní změnu si autoři vysvětlují dlouhodobým vývojem porostu bez silnějších disturbancí s následným vývojem porostu náchylnějším k rozpadu, změnou klimatu a případně nepřímým antropogenním vlivem.

Ze studie dále vyplývá, že byt' šlo o porosty velmi staré, slabě či středně silně disturbované, které jsou dnes na našem území zastoupeny spíše minoritně, jejich význam pro ekosystém je nezpochybnitelný. Vyznačují se vysokou biodiverzitou, jsou ideálním prostředím pro různé druhy hub a lišejníků, při větší rozloze i útočištěm některým druhům savců a ptáků. Klíčovou otázkou zůstává, jak velkou část krajinné mozaiky mají tyto velmi staré porosty mít. Pokud bychom se chtěli hospodařením přiblížit přírodním procesům a s nimi spojenými výhodami, bylo by vhodné v určitých porostech využívat smíšených intenzit kombinovaných pěstebně-obnovných postupů v různých časových a prostorových škálách s prodloužením obnovní doby. 

Kontakt: Ing. Pavel Janda, Ph.D.
Janda, P; Svoboda, M; Bace, R; Cada, V; Peck, JE (2014): Three hundred years of spatio-temporal development in a primary mountain Norway spruce stand in the Bohemian Forest, central Europe; Forest ecology and management,330 304-311

 

Další články v rubrice

English ☰ Menu