Kanadsko-estonský tým lesníků se rozhodl vytvořit časoprostorové porovnání uhlíkových zásob mezi holosečně vytěženými porosty a těmi, které zaznamenaly intenzivní lesní požár. Studie, jejímž prvním autorem je post-dok z Fakulty lesnické a dřevařské ČZU, probíhala v boreálních lesích kanadského Ontaria a zaměřila se na plochy, na nichž výše zmíněné disturbance proběhly před 1 rokem, 8 a 27 lety. Cílem bylo empirické vyčíslení všech uhlíkových zásob v obou lesních ekosystémech: živé biomasy, mrtvého dřeva, lesní hrabanky i půdy.
Výzkumníci vypočetli, že faktická schopnost vázat uhlík se mezi oběma různě disturbovanými porosty výrazně neliší. To platí v celém průběhu vývoje mladého lesa do 27 let od události, avšak pouze porovnáváme-li oba studované typy porostů souhrnně. Mezi jednotlivými lesními zásobárnami jsou naopak velké rozdíly.
Zatímco po 27 letech dosahuje v původně vytěženém lese živá biomasa téměř čtyřnásobku oproti přirozeně se vyvíjejícím porostům po požáru, pak v ostatních kategoriích je více uhlíku vázáno v požárem postižených porostech. Biomasa je tak rovnoměrněji rozvrstvena, což může poskytovat kvalitnější ekosystémové služby.
Ve svém shrnutí autoři uvádějí, že uhlíkové ztráty způsobené holosečí v boreálních lesích by se daly kompenzovat zabráněním lesním požárům na stejně velkých rozlohách. Tato rovnice dává v nejobecnější podobě smysl. Pro další bádání však zůstávají otevřené následující otázky: Platí závěry studie i v případě, že zohledníme uhlíkové náklady na těžbu, obnovu a management lesa? V případě, že bychom se uhlíkové ztráty snažili výše zmíněným protipožárním opatřením kompenzovat, jaké by byly náklady na monitoring a hašení? Je opravdu žádoucí intervenovat na dvojnásobné ploše, když mnohé druhy jsou na požárech bytostně závislé?
Ing. Meelis Seedre, Ph.D.
Vystudoval Lakehead University na pobřeží Hořejšího jezera, aby se pro doktorát vrátil k rodnému Baltu na Estonian University of Life Sciences, a nakonec zakotvil na levém břehu Vltavy jako post-dok na Katedře ekologie lesa Fakulty lesnické a dřevařské ČZU. Přezdívá si „Doctor Carbon“.
Zpracoval: Jiří Lehejček