Praha, 7. 5. 2026 – Nebezpečným hantavirem Andes, který se objevil na palubě expediční lodi MV Hondius, se turisté mohli nakazit buď na souostroví Ohňová země nebo v přilehlé oblasti Patagonie, nebo jej mohl na loď zanést Pacient 1 a rozšířit jej mezi svými blízkými kontakty. Vyplývá to z časové osy případů, kterou sestavil virolog Jiří Černý z České zemědělské univerzity v Praze.
Virus si dosud vyžádal tři oběti. Jeho hlavním zdrojem jsou hlodavci. K nákaze u člověka nejčastěji dochází vdechnutím prachu kontaminovaného močí nebo trusem infikovaných zvířat, méně často prostřednictvím kontaminovaných potravin. Přenos z člověka na člověka je podle dosavadních poznatků velmi vzácný.
Analýza založená na datech WHO, CDC Africa a mediálních zprávách ukazuje jako nejpravděpodobnější místo prvotní nákazy právě Ohňovou zemi či přilehlou část Patagonie. „Pokud se na palubě lodi nenacházeli hlodavci nebo kontaminované předměty, je toto nejpravděpodobnější možné místo původu nákazy,“ tvrdí Jiří Černý, který působí na Fakultě tropického zemědělství ČZU.
Hlavním podezřelým přenašečem je hlodavec z And
Na pevnině se zcela jistě nakazil Pacient 1, sedmdesátiletý muž z Nizozemska. Další případy mohly vzniknout buď přenosem od něj, nebo během krátkého pobytu na pevnině před vyplutím lodi. Přesnou identifikaci viru a místa, kde ke kontaktu s nákazou došlo, ukáže až vyšetřování.
„V Ohňové zemi, stejně jako v přilehlé patagonské oblasti Chile a Argentiny, žije křovinák dlouhoocasý (Oligoryzomys longicaudatus), známý také pod španělským názvem colilargo. To je hlavní rezervoár Andes viru v Patagonii, nejpravděpodobnějšího původce současné epidemie,“ upozorňuje virolog. Dodává však, že se zatím jedná pouze o odhady. Původce infekce přesně odhalí až sekvenování a způsob šíření následné epidemiologické vyšetřování.
Inkubační doba hantaviru Andes se pohybuje přibližně mezi jedním a osmi týdny, nejčastěji ale mezi dvěma a třemi.
Onemocnění obvykle probíhá ve dvou fázích:
- počáteční nespecifické příznaky (horečka, bolesti svalů a hlavy),
- rozvoj orgánového postižení a následně těžké selhání plic nebo ledvin (v závislosti na typu viru).
Nemoc může během několika dnů přejít do závažného stavu a rekonvalescence bývá dlouhodobá. V současnosti neexistuje specifická antivirová léčba ani vakcína. Terapie je proto pouze podpůrná a spočívá zejména v doplňování tekutin a zvládání příznaků.
Kontakt pro média: doc. RNDr. Jiří Černý, Ph.D., e-mail: jiricerny@ftz.czu.cz, tel.: +420 603 978 071