Na protest proti obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy řízené tehdejším Sovětským svazem a ústupkům ze strany československé vlády vůči okupantům se 16. ledna 1969 upálil student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach, který na následky těžkých popálenin zemřel o tři dny později.
Snahou 20letého studenta bylo vyburcovat národ, aby nepřipustil zmrazení demokratizačního procesu v Československu, tzv. pražského jara a postupné likvidace většiny jeho výsledků. Tehdejší vláda se čin Jana Palacha snažila zmanipulovat, potlačit pravé důvody jeho zoufalého protestu, vyvíjela nátlak na Palachovu rodinu a pomocí cenzury usilovala o to, aby jméno Jan Palach bylo zapomenuto.
Přestože statečný čin nepřinutil tehdejší vládní diktaturu, aby obnovila demokratizační procesy ve společnosti, "Palachův týden" - série demonstrací proti komunistické vládě ve dnech 15.–21. ledna 1989 u příležitosti 20. výročí jeho smrti, se považuje za „předehru“ sametové revoluce. Tehdy v roce 1989 komunistický režim po čtyřiceti letech skončil. Zanechal za sebou i dvacet let tzv. „normalizace“, jejímž cílem bylo otupování politického odporu za pomoci hrozeb, tlaků, výhružek, individuální i sociální korupce, zejména pak devastace a devalvace morálky ve společnosti. „Manipulace s fakty a hodnotami se během normalizace nevyhnula ani akademickému prostředí, kde se většinou obměněná vedení zbavovala politických oponentů podporujících obrodný proces pražského jara a vyjadřujících nesouhlas s invazí vojsk Varšavské smlouvy. Křivdy napáchané dvacetiletou normalizační epochou komunistického režimu mohly být napraveny až po jeho pádu, ke kterému čin Jana Palacha přispěl. Jan Palach je hrdinou, ikonou odvahy a obětavosti ve jménu svobody a demokracie,“ připomíná rektor ČZU prof. Petr Sklenička.
Karla Mráčková