„Vážím si toho, že tato práce zahrnuje kreativitu a možnost zlepšovat viditelně stav věcí, říká absolvent ČZU a zástupce ředitele České rozvojové agentury Ing. Hynek Ciboch.
Jste vedoucím dvou oddělení a spadá pod vás jak formulování projektů, resp. jejich zadání, tak následně kontrola realizace a vyhodnocení úspěšnosti. Co si pod tím máme konkrétně představit?
Naše projekty se zaměřují na oblast zemědělství, životního prostředí a vzdělávání. Například v Etiopii jsme vycházeli z potřeb místních zemědělců a úřadů. S regionálním zemědělským úřadem jsme se domluvili na strategii podpory místních poradenských center. Každá spádová oblast by měla mít svoji poradenskou buňku, která zahrnuje školicí místnost, vzdělávací materiály, pokusné políčko, zabezpečení dostupnosti osiva a hnojiva a podobně. Začali jsme tedy s mapováním situace, vymezením chybějících buněk a naplánovali jsme jejich vytvoření včetně vyškolení místních poradců.
Obecně řečeno: musíme si popsat výchozí stav, výchozí pozici, nastavit měřitelný cíl, odpovídající časovým a finančním možnostem. Pravidla, která sledujeme při formulaci cílů, se pochopitelně odrážejí v monitoringu a kontrole. Vždycky musí být vysledovatelná pozitivní změna v důsledku realizace daného projektu.
Je těžké se v místě intervence zorientovat. Co je potřeba udělat a jak lze nejefektivněji spolupracovat?
Předně se soustředíme na několik konkrétních oblastí nebo zemí vymezených na úrovni vlády, kde pak působíme delší dobu. Prvotní kontakty se vytvářejí díky zastupitelským úřadům, místním ministerstvům a dalším institucím včetně neziskových. S každým dalším rokem pak v dané oblasti máme víc zkušeností…
Přesto musí být náročné stanovit si rozumně cíle…
Učíme se to. Pochopitelně není možné být vždy ve všech ukazatelích stoprocentně úspěšný. Považuji za úspěch, když se nám to daří na osmdesát procent. Mnohdy se bohužel až během realizace ukazuje, že data, z nichž jsme vycházeli, nebyla dostatečně seriózní. Musíme být prostě ještě důraznější ve fázi identifikace potřeb a ověřování situace. To ale pochopitelně naráží na limity našich prostředků, nemůžeme si zatím dovolit mít své stálé zástupce v podporovaných regionech. A to ani časté návštěvy nenahradí.
Povídáme si po vašem návratu z Bosny... Cestujete pracovně často? Kam pojedete příště?
Teď mám před sebou cestu do Zambie, ale už zdaleka necestuji tolik jako dřív. Naši referenti jezdí třeba šestkrát sedmkrát ročně na čtrnáct dní. Sám jsem dříve cestoval také tak intenzivně, a když jsem ještě na ČZU realizoval rozvojové projekty, jezdíval jsem do zahraničí i na šest měsíců v roce...
Myslím, že to, čemu se věnujete, je pro mnoho studentů Fakulty tropického zemědělství velký sen, životní meta. Jak to vidíte vy se svými mnohaletými zkušenostmi?
Pro mě je to stále hezká práce. Má svá úskalí a výzvy, ale především je to kreativní práce, při níž se setkáváte s mnoha zajímavými lidmi. Pro mě je to stále nové učení a prohlubování znalostí, a to mě baví.
K rozvojové spolupráci jsem se dostal už během studia na ČZU. Byl jsem v Gruzii, Moldavsku, Angole... a tahle práce mě bavila nejvíc. Lákalo mě formulovat, co je třeba udělat a jak toho dosáhnout… Když se otevřela možnost pracovat jako referent oddělení formulace zemědělských projektů, musel jsem to využít.
V čem spočívá umění vyhmátnout, jak dobře postavit projekt, jak zaměřit jeho cíle?
Musíte se umět rychle zorientovat ve stávající situaci, vidět realitu, jaká je. Druhá důležitá zásada je průběžně realizaci projektu vyhodnocovat umět změnit názor, priority. Rozvojová spolupráce probíhá ve velmi dynamickém prostředí, měnící se podmínky musí řešitel, ale i poskytovatel zohlednit.
Řekl byste, že vás univerzita na tuhle práci dobře připravila?
ČZU mi dala výborný základ. Velmi si vážím možnosti pracovat na rozvojových projektech. Důvěra a podpora, které jsme zažívali při přípravě rozvojových projektů, byly jedinečné a pro mě motivující.
Setkal jste se někdy s rizikem zadržení nebo únosu, jak se o tom dnes hodně hovoří?
To se může stát, ale sám s tím nemám přímou zkušenost. Dnes je to exponované téma, ale v zemích, kde působíme, toto riziko není významné – s výjimkou Afghánistánu, kde ale rozvojová spolupráce funguje ve speciálním režimu.
Mezi zeměmi OECD i v rámci EU je Česko jako podporovatel rozvojové spolupráce na chvostu, neplníme ani cíle rozvojové podpory, které jsme si sami dali. Můžete to okomentovat?
To je pravda, neplníme závazky, které jsme si dali. Během ekonomické krize jsme si to asi nemohli dovolit. Nicméně jsme mladý donor a v rámci V4 na tom nejsme zas tak špatně. Zájem o toto téma na politické úrovni roste. Mediální zkratka vnímá rozvojovou spolupráci a migraci jako spojené nádoby.
Aktuálně byl navýšen rozpočet ministerstva vnitra v souvislosti s migrací a o prostředky se hlásí i dlouhodobá koncepční rozvojová spolupráce. I ČRA plánuje posílení. Budeme mít například i vlastní lidi v místech intervence, což je pro jiné agentury běžné…
Nejen média i mnozí politici vnímají rozvojovou spolupráci jako jeden z nástrojů řešení migrační krize. Vidíte to podobně?
Jednoznačnou souvislost mezi těmito oblastmi nevidím. Četl jsem i studie, které ukazují, že pozitivní posun v rozvoji může být v jisté fázi důvodem k ekonomické migraci. Samotná migrace ale závisí na mnoha faktorech – klimatických podmínkách, konfliktech… V dlouhodobém pohledu nicméně rozvojová spolupráce, pokud se dělá dobře, přispívá ke zlepšení situace v daných zemích a k jejich udržitelnému rozvoji.