Vladimír Víšek

„Vlastně až pobyty v Africe mne vedly k tomu, abych se začal zajímat o oblast trvalé udržitelnosti,“ říká Ing. Vladimír Víšek, člen managementu IKEA a absolvent ČZU.

Co si můžeme představit pod pojmem manažer pro udržitelný rozvoj?

V IKEA chceme podnikat s pozitivním dopadem na lidi a životní prostředí. Je to obsaženo v názvu naší strategie People &Planet Positive, ve které jsme si stanovili cíle, jichž chceme do roku 2020 dosáhnout. Globální strategie je pro nás „vodítko“ pro naplňování cílů regionálních – stanovených na základě situace na našich trzích v České republice, na Slovensku a v Maďarsku.

Pro příklad, jedním z našich cílů je inspirovat naše zákazníky, aby doma snížili spotřebu vody, energie a minimalizovali odpad, který v domácnosti produkují. A tím šetřili jak svoje peněženky, tak životní prostředí. Aktivně se tedy zajímáme o to, jaká je situace v českých domácnostech, co by lidem pomohlo být v této oblasti efektivnější, a následně jim nabídnout odpovídající chytrá řešení a výrobky. Jen našimi obchodními domy v České republice projde za rok přes 10 milionů lidí, a jako společnost zde můžeme mít obrovský vliv na to, jak se budou české domácnosti v této oblasti chovat.

Co je tedy náplní vaší práce?

Náplní mé práce je především iniciovat a realizovat lokální projekty a strategii, které jsou v souladu s naším globálním přístupem. V mé agendě byste našli témata, jako odpadové hospodářství, auditování našich dodavatelů či podporu komunit a organizací v nejbližším okolí našich obchodních domů.

Vystudoval jsem ekonomii a  management, téma byznysu je mi tedy velmi blízké. Ve volném čase se věnuji dobročinným aktivitám. Moje práce propojuje to, co mě baví a co mi dává smysl. Téma udržitelnosti je velmi široké, pokrývající různé části organizace. O stereotypní práci určitě nemůže být řeč.

Na manažerskou pozici v IKEA jste nastoupil po zkušenostech z neziskové organizace Světlo pro svět, svět byznysu a neziskovek je hodně jiný. V čem jsou naopak podobné?

Jak v byznysu, tak neziskovém sektoru máte jasně stanovené cíle, kterých se snažíte dosáhnout. V komerčním sektoru to může být obrat, spokojenost zákazníků či procento vytříděnosti odpadu v obchodním domě. V neziskovém sektoru pak např. počet lidí, kterým jste za rok zachránili zrak, či vyšší počet pravidelných dárců.

Bylo pro vás při výběrovém řízení plus, že jste předtím pracoval v „nezisku“?

Ano, při obsazování této pozice byla zkušenost z neziskového sektoru jedním z požadavků. I já to vidím jako jednoznačný přínos pro moji současnou práci.

Co vás přivedlo k nápadu přihlásit se do výběrového řízení do manažerského týmu IKEA?

IKEA pro mě vždy byla velmi sympatická značka. Když jsem viděl, že hledají nového kolegu na pozici manažera pro udržitelný rozvoj, věděl jsem, že toto je práce, o kterou se chci ucházet a která by mě naplňovala.

Udržitelný rozvoj, společenská odpovědnost firem, to jsou často skloňované pojmy, které firmy neváhají využívat pro své PR. Je v tom ale něco víc než „modní styl“?

IKEA pochází z chudého regionu na jihu Švédska a již ve svých začátcích chtěla efektivně využívat zdroje, být férová ke svým zaměstnancům a zákazníkům, zodpovědně se chovat ke komunitě, ve které působí. Téma udržitelnosti je tak každodenní a nedílnou součástí našeho podnikání, a tudíž i na agendě vrcholného managementu.

Jaký obor jste původně vystudoval? O jaké práci jste snil během studií?

Vystudoval jsem obor Economics and Management se zaměřením na sociální ekonomiku na Provozně ekonomické fakultě. Vždy mě ale lákal i marketing a PR. Vlastně až po svých dobrovolnických pobytech v Africe jsem se víc začal zajímat právě o oblast trvalé udržitelnosti.

Jak jste se dostal k rozvojovým projektům v Africe? V jednom rozhovoru jste uvedl: „Ta myšlenka přišla po jednom večírku se spolužáky v pražských barech. Právě tehdy mě napadlo, že útrata naší partičky se rovná několika měsíčním platům dělníků v rozvojových zemích.“ Od takového nápadu ale bývá ještě dlouhá cesta k nějakému činu, natož k založení neziskové organizace…

Během studií jsem hodně cestoval – Vietnam, Kambodža, Indonésie – a kromě přírodních krás na mě silně zapůsobila chudoba a špatné životní podmínky lidí v těchto zemích. Už tehdy jsem začal přemýšlet, jak se aktivně zapojit. Hlavním problémem byl, jak to tak u studentů bývá, nedostatek finančních prostředků. Díky podpoře rodiny jsem se do toho ale pustil. Původně jsem do Afriky odjel na jeden měsíc a zůstal tři... Aktivně jsem se zapojil do práce v sirotčinci v Ghaně a inicioval projekty zaměřené na okamžité zlepšení života dětí, ale i zajištění budoucí soběstačnosti sirotčince. Díky pomoci Ing. Boučkové jsem založil občanské sdružení Akwaaba, prostřednictvím kterého se mi dařilo na projekty získávat finanční prostředky. Celkem jsem již Ghanu navštívil šestkrát, po ukončení studia jsem tam rok žil.

Změnily zkušenosti z Afriky váš pohled na ekonomii, na spravedlivý mezinárodní obchod, na životní hodnoty?

Přirozeně ano. Pravidelně jsem sledoval místní tisk i odborné časopisy, které referovaly o tématech z úhlu pohledu Afričanů, a ne „Západu“. Životní hodnoty se mi proměnily také. Už jen fakt, že doma otočíme kohoutkem a ještě si můžeme vybrat, zda chceme teplou či studenou vodu, je z pohledu rozvojových zemí luxus. V Ghaně jsem si nosil vodu každý den ze studny na hlavě. (smích) Pokud tedy nebylo zrovna období sucha a studna nevyschla...